Co jsme zač?

Žijeme si svoje malicherný životy plný hoven a dáváme jim hodnotu vykonanou prací.
Co děláš?

Pak s úsměvem na tváři, touláme se po nocích. Jdeme kamkoliv.
Hlavně pryč ze svý hlavy.

Tak co, kam dneska jdeš ty? Je přece pátek.
Hlavně nebýt sám.

Nezapomeň si oholit nohy, co kdyby, znáš to.
Pánský nebo dámský?

Vem si tu uprostřed a tu větší nech pro mě.
Smích. Žvásty.

Dotknout se blízkosti uprostřed nicoty plný nafty a ucítit tak na chvíli instantní teplo.
Hledáme lásku úpadkem.


Neutop se.

změna osvětlení ///-.

sami si vytváříme svůj svět kolem sebe, z toho množství podnětů co je kolem nás každým dnem.sami si vytváříme vlastní bubliny, do kterých prosakuje, jen to, co sami chcem. sami si vytváříme hranice, sami si dáváme pravidla. jsme zodpovědní za všechno. vinu svalujeme na ostatní. 

>>> otevři oči, překroč hranice, zboř hradby, zbav se svých pout <<<

.
.
.
.
.


"Jsme hraví, bavící se tvorové, vydry vesmíru. 
Nemůžeme 
zemřít, nemůžeme se zranit o nic víc, 
než se mohou zranit naše iluze na plátně. 
Ale můžeme věřit, že jsme zranění, 
do těch nejbolestivejších detailů, 
do jakých chceme. 
Můžeme věřit, že jsme oběti, 
zabíjené a zabíjející, 
zmítané štěstím a smůlou.''- Iluze

čas je irelevantní !

nejmenší ručička hodin je zároveň ta nejzákeřnější, ta která nás v noci nenechá spát a svým tikáním ohlašuje svou přítomnost. obíhá kolem své osy a nechává nás strhávat do hlubin stresu a věčného nestíhání. jako samotný Absolut, odpočítává náš čas. ale čas je irelevatní. v okamžiku přesouváme se z minulosti do přítomnosti. v okamžiku se stává z budoucnosti minulost. 

je čas irelevantní ?

Zmocnila se mě potřeba, jako jsem nedovedl pochopit: znovu a znovu jsem se snažil představit si hranici prostoru nebo jeho neohraničenost, čas s počátkem a čas bez počátku a konce, a obojí bylo stejně nemožné, stejně beznadějné… Pod neodolatelným tlakem jsem přecházel od jednoho k druhému chvílemi tak nesmírně blízký nebezpečí zešílení, že jsem vážně pomýšlel na to, vyhnout se mu sebevraždou. 
-Martin Buber