Z P O M A L E N Í

kam jdeš? vem mě sebou
já se nedokážu hnout
zapletu si do vlasů kytky a nasadím sluneční brýle
moje hlava se zaklání čím dál víc
nádech trvá už tak dlouho
že nevím jaké to je vydechnout
sedím a přesto se mi nohy vzdalují
nemám pevný bod
a proto mě nevidíš
když se pohneš
zkameníš
uvěznění
v nekonečnu

které končí
tvým výdechem
na mém krku

Benátky?



Náš svět je vystaven na hovnech. Pod námi je dokonala vymyšlený systém sraček. Procházím se po Královských Vinohradech a přemýšlím nad půdou kde kdysi byli ukryty kořínky vinic Karla IV. Dnes? Dnes v ní jsou hovna, organizované více než sračky co dennodenně vypouštíme z úst. Tak kde to sakra žijem?

bytí


Jsem zamilovaná, ale ne tak pěkně jako bývám zamilovaná do všech, ale úplně šíleně a bláznivě a vím, že to nemá cenu, vím že mi nenapíše a že ho třeba už nikdy neuvidím a v tom je ta beznaděj.
takže teď se mi stejská po něčem co už je dávno pryč a už nikdy nebude. po něčem co zůstává zabedněné, co přes svoje ego nevidí krásu mé duše. chtěla bych aby mě poznal a aby mě nechal a aby mě nechal poznat i jeho @&{}}@&#@ mám ho plnou hlavu

Ostrava






Asociace

 roviny
 obrazce
 spolupráce
obličeje

ASOCIACE
napadlo mně to, když jsem procházela Ostravou a přišlo mi, že všude vidím známé tváře, známé tvary.
jak vlastně funguje náš mozek ?
zachycuji postoupnost myšlenek, chybné vnímání skutečnosti, to co vidíme a to co vidět chceme
přeměnila jsem skutečnost do podoby v jaké ji chce můj mozek mít



větve mých cest


koruny stromů, jako rozcestí všech cest, kterými jsem se mohla vydat
a já jako velká černá vrána, sedící na větvi
jdu si tou svou cestou a přibližuji se k hlavnímu pramenu
k pramenu štěstí ? 
snad nesejdu z cesty
snad nezabloudím